každý nový roční období mám dojem, že musí být všechno jinak. a tak jsem si přestěhovala všechen nábytek v pokoji, koupila skříň, zmuchlala starý dopisy, vyházela starý oblečení, našla si novou práci(vlastně 4), začala jsem do školy chodit se všema sešitama a se svačinou, každej den se učim chodit včas, takže neustále běhám na tramvaj, na metro, na autobus, běhám po chodnících a vrážím do lidí, kteří chodí vlevo, jím všechno hrozně rychle, hodně kouřim, piju šíleně moc kávy, naučila jsem se kreslit obrázky do mléčné pěny, přestala jsem jíst maso, přestala jsem se bavit s toxickýma lidma a taky s lidma, pro který jsem byla toxická já, nepřestávám furt zkoušet a hledat, koupila jsem si nový zimní svetry - všechny minimálně o dvě velikosti větší, našla novou hudbu, naučila se si nechávat víc věcí pro sebe, ale zároveň se nebát otevřít a být svá, snažila jsem se naučit jíst sushi a olivy, ale marně. koupila jsem si deník. ty svetry jsem si všechny koupila barevný, žádnej neni černej, podotýkám. koupila jsem si analogový filmy do zásoby. dostala jsem pozvání do trojky od fotografky a jejího kluka zpěváka, dostala jsem kytku, která byla vlastně přebarvený zelí a prodávala se v nonstop květinách na ip pavlova, dostala jsem pusu na čelo v petřínskejch zahradách a taky byla asi úplně poslední, taky jsem si začala tykat s mýma dvouma šéfama a dala si s nima několik panáků, i když tvrdej alkohol nesnášim. a další den jsem na to tykání zapomněla. a zničila jsem si ten večer nový boty. takže potřebuju nový boty. ideálně vagabondy. k narozeninám třeba. jezdím taxíkem, i když nechci utrácet, ale už je prostě moc zima. když třeba náhodou jedu noční tramvají, tak mám buď vybitej mobil nebo nemám sluchátka a nebo mě objímá opilej kamarád. občas se na všechny lidi kolem sebe jenom usmívám. i v metru. je to takový osvobozující. taky často přejedu zastávku, protože moc přemýšlim. a taky jsem si málem koupila gramofonovou desku a až pak mi došlo, že nemám gramofon a nikomu jinýmu nemám ty desky kupovat. bývávalo. dostala jsem 2 pohledy. jeden z anglie a druhej z norska. byla jsem v kině a pak na pivě v podniku, kde všude kolem byly hrací automaty. zjišťuju, že všichni jsou v jádru duše hrozně moc zranitelní a snažim se s tim naučit pracovat. začla jsem se bát večer modrýho světla. a proto tohle píšu v 11 večer na notebooku a budu mít větší šanci mít rakovinu. vůbec neodpovídám na zprávy a nezvedám mobil, protože se mi prostě nechce. přestala jsem spát nahá, protože je na to už moc zima. dávám si každej den vanu, většinou tak dvakrát vypustím a napustím vanu horkou vodou a často kvůli tomu chodím pozdě spát nebo pozdě do práce. přejedla jsem se mých nejoblíbenějších oříšků tak, že je už nikdy nechci vidět. vytvořila jsem si podzimní playlist. dostala jsem zprávu "karma funguje" od kluka, kterej mi zlomil srdce. máma nakoupila mojí oblíbenou aviváž do zásoby. mám často nostalgickou náladu a chybí mi starý city a lidi, ale vlastně mi jenom chybí láska. nová láska. vůbec, ale vůbec nečtu a nejde mi to, ale můj seznam knih je pořád delší a delší. jsem závislá na dvtv a na show jana krause. o netflixu ani nemluvím, ale nemám na nej čas. těšim se na svařák. a už si nikdy na nikoho nevytvořím názor přes sociální sítě a je jedno jestli kladnej nebo zápornej, prostě ne. zdají se mi sny o lidech, kterým bych se měla ozvat, asi jako připomínka. konečně začínám chápat víc a víc svoje starý já a přestávám být nasraná na to, jaká jsem byla v minulosti. byla jsem vlastně tak moc křehká, až mě to ničilo.
a myslim, že poslední měsíc zkoušim, co všechno přežiju.
