probouzet se v objetí

v měkkých sametově bílých peřinách

do slunečnýho dne

vyběhnout ven ještě v pyžamu a zhluboka se nadechnout vůně přírody,

jemnej větřík si pohrává s mými vlasy a slunce mi hřeje tváře,

promnout si oči a ujistit se v tom, že nejsem jen ve snu

přitom vlastně jsem

akorát v tom opravdovym.

asi ty půlnoční přání opravdu fungujou, říkám si.

moje tělo voní tebou

a na rtech cítím ještě ty tvý,

dostanu pusu do vlasů a pevný objetí

schoulím se do tý bezpečný náruče, zavřu oči a přeju si zastavit čas. 

“to je tak hezký, být, že jo?” řekla jsem a usmála se takovym tim přihloupym šťastnym úsměvem, kterej mi tak chyběl.